Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie akit

12. 7. 2007

Akita inu je jedno z nejstarších plenem psů na světě. Již kolem 15. století se vyskytují zmínky o chovu tohoto plemene, ovšem kosterní nálezy nám ukazují, že psi plemena Akita jsou mnohem staršího původu. Jedna z teorií mluví o tom, že Akitě podobní psi byli v Japonsku již před 5 000 lety.
Během éry Tokugawa a Taišó se stali z těchto psů převážně společníci členů válečné šlechty - samurajů.

Největší úcty se tomuto plemenu dostalo když v roce 1931 prohlásil císař Hirohito Akita inu za národní majetek. Tím ale došlo k zakázání vývozu těchto psů. Toto nařízení se však přestalo dodržovat již v roce 1945 - kdy v době okupace bylo vyvezeno mnoho psů do Ameriky.

I v současné době je Akita v Japonsku za symbol ztělesněné věrnosti. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je příběh psa Akita jménem Hačiko. Hačiko byl pes jednoho profesora, jenž přednášel na univerzitě v Tokiu. Každé ráno pes doprovodil profesora na nádraží a odpoledne jej zde opět přivítal a doprovázel domů. Ale profesor Ueno náhle zemřel v roce 1925 na srdeční infarkt. Hačiko však po dobu dalších deseti let přicházel pravidelně každé ráno a odpoledne na nádraží a čekal tam na svého pána. Říká se, že dne 7.3.1935 byl Hačiko nalezen mrtvý na místě, na kterém tak dlouho, pravidelně a trpělivě čekal na svého pána. Na památku tohoto činu stojí dodnes na vlakovém nádraží Šibuja v Tokiu od roku 1948 bronzová socha psa, která je připomínkou lásky a věrnosti psa ke svému pánovi.

Akita inu je popisován jako veliký, dobře stavěný pes s výbornými proporcemi. Charakteristickými vzhledovými znaky jsou vzpřímené, relativně malé a mírně dopředu překlopené uši, stočený ocas a klidná povaha. Srst je rovná, s hustou a měkkou podsadou. Za typickou barvu se v Japonsku považuje červená se světlou maskou, žíhaná se světlou maskou a bílá. Dle standartu je akita inteligentní pes, který vyniká svou ušlechtilostí a hrdostí. Kdo jednou akitu vlastnil potvrdí,že jeho povaha má mnohem širší záběr.

Akita je absolutně věrný své rodině, je k ní připoután a poslouchá ji. Je to klidný, vyrovnaný a odvážný pes, který je opatřen dokonalým instinktem k ochraně. Dvě věci však akita rád nemá: majitele, který jej chce k něčemu nutit a ostatní velké psy, kteří se mu ihned nepodřídí. Kdo nedokáže akceptovat “ tvrdou hlavu “ akity a kdo není ochoten přistupovat k výchově tohoto psa s velkou láskou a trpělivostí, ten by si akitu pořizovat neměl.